Naší první kočičkou se kterou jsem založila chovatelskou stanici byla (a je:) naše Adélka-Adelaid Loving Bear, kterou jsme si přivezli až ze Semil (tehdy jsem ještě byla v Ostravě, takže to byla větší dálka než odsud,z Brna).
Narodila se 29.5.2003 a ve vrhu byly čtyři další kočičky. No, můžu říct, že se mne spíše vybrala a adoptovala Adélka:) Kulička se ke mě přitulila hned co jsme si přišli vybrat kterou holčičku si odvezeme. Lísala se mi kolem nohou a pořád chtěla být u mě..Já se dívala i po ostatních slečnách, ale nakonec jsem si odvezla modrou princeznu, která mě vítala jako první:)
Historie plemene
V roce 1901 byl v Británii založen první klub domácích krátkosrstých koček, který funguje dodnes. Short Haired Cat Society and Mansclub se účastnil různých výstav koček a udílel ceny nejkrásnějším domácím kočkám ,čímž se anglická domácí kočka dostala více do popředí zájmu zdejších obyvatel.
Anglická kočka domácí, nyní britská kočka, se vyskytovala v mnoha různých podobách a zbarveních, jelikož nikdy nebyla vyváženě a záměrně plemeněna. To později ztížilo posuzování koček podle krásy i jejich vzájemné porovnání: neexistovaly žádné normy. Proto byl vytvořen plemenný standard, ve kterém jsou popsány ideální vnější znaky rasy. Mimo jiné je zde uvedeno, že zvířata musí mít stejnou konstrukci jako statné perské kočky, ale na rozdíl od nich musí mít krátkou srst. Chovatelé začali vybírat své kočky podle zavalité a statné postavy a hustého krátkosrstého plyšového kožichu. Své krátkosrsté kočky často křížili s perskými, aby tento proces ještě urychlili. Neméně důležité byly barvy, které tyto kočky musely mít. aby se mohly účastnit výstav. Na výstavy byly totiž připuštěny pouze kočky modré, černé a bílé, černé, červené a stříbrné tabby, želvovinové, želvovinové s bílou a tabby s bílou.
Zájem o čistokrevné kočky rostl také na evropském kontinentě, kde chtěli chovatelé z místních selských koček vyšlechtit kočky čistokrevné. Tyto kočky,jimž se zpočátku říkalo evropské krátkosrsté kočky, byly zhruba stejného typu, které se v Anglii chovaly pod jménem britská krátkosrstá. Evropské plemenné spolky nejenže převzaly od Angličanů plemenný standard, ale z Anglie se také pravidelně importovala zvířata, jež měla přinést do evropského chovu novou krev. Toto křížení nakonec vedlo k tomu, že si byly krátkosrsté kočky na obou koncích kanálu velmi podobné, ať již svým vzhledem, nebo svým původem.
V severní části Evropy byly kočky jiného typu než krátkosrsté evropské kočky. Skandinávci totiž dováželi méně britských zvířat, a jejich chov se tak více soustředil na místní statné kočky. Skandinávci navíc nekřížili své kočky s kočkami perskými. Problém nastal až v okamžiku, kdy se záliba v chovu britských koček stala mezinárodní. Ve skutečnosti se totiž jednalo o dvě odlišně vypadající rasy, které však měly společné jméno i plemenný standard.Proti se skandinávští chovatelé pokusili v 80.letech 20.století tyto dvě rasy oddělit. Zvířata se stavbou těla cobby vlivem perských koček dostala druhové jméno britská, zatímco druhové jméno evropská bylo určeno pro o něco méně cobby zvířata s více či méně čistokrevným původem odvozeným od domácích evropských koček.
V severní části Evropy byly kočky jiného typu než krátkosrsté evropské kočky. Skandinávci totiž dováželi méně britských zvířat, a jejich chov se tak více soustředil na místní statné kočky. Skandinávci navíc nekřížili své kočky s kočkami perskými. Problém nastal až v okamžiku, kdy se záliba v chovu britských koček stala mezinárodní. Ve skutečnosti se totiž jednalo o dvě odlišně vypadající rasy, které však měly společné jméno i plemenný standard.Proti se skandinávští chovatelé pokusili v 80.letech 20.století tyto dvě rasy oddělit. Zvířata se stavbou těla cobby vlivem perských koček dostala druhové jméno britská, zatímco druhové jméno evropská bylo určeno pro o něco méně cobby zvířata s více či méně čistokrevným původem odvozeným od domácích evropských koček.
V severní části Evropy byly kočky jiného typu než krátkosrsté evropské kočky. Skandinávci totiž dováželi méně britských zvířat, a jejich chov se tak více soustředil na místní statné kočky. Skandinávci navíc nekřížili své kočky s kočkami perskými. Problém nastal až v okamžiku, kdy se záliba v chovu britských koček stala mezinárodní. Ve skutečnosti se totiž jednalo o dvě odlišně vypadající rasy, které však měly společné jméno i plemenný standard.Proti se skandinávští chovatelé pokusili v 80.letech 20.století tyto dvě rasy oddělit. Zvířata se stavbou těla cobby vlivem perských koček dostala druhové jméno britská, zatímco druhové jméno evropská bylo určeno pro o něco méně cobby zvířata s více či méně čistokrevným původem odvozeným od domácích evropských koček.
V severní části Evropy byly kočky jiného typu než krátkosrsté evropské kočky. Skandinávci totiž dováželi méně britských zvířat, a jejich chov se tak více soustředil na místní statné kočky. Skandinávci navíc nekřížili své kočky s kočkami perskými. Problém nastal až v okamžiku, kdy se záliba v chovu britských koček stala mezinárodní. Ve skutečnosti se totiž jednalo o dvě odlišně vypadající rasy, které však měly společné jméno i plemenný standard.Proti se skandinávští chovatelé pokusili v 80.letech 20.století tyto dvě rasy oddělit. Zvířata se stavbou těla cobby vlivem perských koček dostala druhové jméno britská, zatímco druhové jméno evropská bylo určeno pro o něco méně cobby zvířata s více či méně čistokrevným původem odvozeným od domácích evropských koček.
V severní části Evropy byly kočky jiného typu než krátkosrsté evropské kočky. Skandinávci totiž dováželi méně britských zvířat, a jejich chov se tak více soustředil na místní statné kočky. Skandinávci navíc nekřížili své kočky s kočkami perskými. Problém nastal až v okamžiku, kdy se záliba v chovu britských koček stala mezinárodní. Ve skutečnosti se totiž jednalo o dvě odlišně vypadající rasy, které však měly společné jméno i plemenný standard.Proti se skandinávští chovatelé pokusili v 80.letech 20.století tyto dvě rasy oddělit. Zvířata se stavbou těla cobby vlivem perských koček dostala druhové jméno britská, zatímco druhové jméno evropská bylo určeno pro o něco méně cobby zvířata s více či méně čistokrevným původem odvozeným od domácích evropských koček.
V severní části Evropy byly kočky jiného typu než krátkosrsté evropské kočky. Skandinávci totiž dováželi méně britských zvířat, a jejich chov se tak více soustředil na místní statné kočky. Skandinávci navíc nekřížili své kočky s kočkami perskými. Problém nastal až v okamžiku, kdy se záliba v chovu britských koček stala mezinárodní. Ve skutečnosti se totiž jednalo o dvě odlišně vypadající rasy, které však měly společné jméno i plemenný standard.Proti se skandinávští chovatelé pokusili v 80.letech 20.století tyto dvě rasy oddělit. Zvířata se stavbou těla cobby vlivem perských koček dostala druhové jméno britská, zatímco druhové jméno evropská bylo určeno pro o něco méně cobby zvířata s více či méně čistokrevným původem odvozeným od domácích evropských koček.
V severní části Evropy byly kočky jiného typu než krátkosrsté evropské kočky. Skandinávci totiž dováželi méně britských zvířat, a jejich chov se tak více soustředil na místní statné kočky. Skandinávci navíc nekřížili své kočky s kočkami perskými. Problém nastal až v okamžiku, kdy se záliba v chovu britských koček stala mezinárodní. Ve skutečnosti se totiž jednalo o dvě odlišně vypadající rasy, které však měly společné jméno i plemenný standard.Proti se skandinávští chovatelé pokusili v 80.letech 20.století tyto dvě rasy oddělit. Zvířata se stavbou těla cobby vlivem perských koček dostala druhové jméno britská, zatímco druhové jméno evropská bylo určeno pro o něco méně cobby zvířata s více či méně čistokrevným původem odvozeným od domácích evropských koček.
V severní části Evropy byly kočky jiného typu než krátkosrsté evropské kočky. Skandinávci totiž dováželi méně britských zvířat, a jejich chov se tak více soustředil na místní statné kočky. Skandinávci navíc nekřížili své kočky s kočkami perskými. Problém nastal až v okamžiku, kdy se záliba v chovu britských koček stala mezinárodní. Ve skutečnosti se totiž jednalo o dvě odlišně vypadající rasy, které však měly společné jméno i plemenný standard.Proti se skandinávští chovatelé pokusili v 80.letech 20.století tyto dvě rasy oddělit. Zvířata se stavbou těla cobby vlivem perských koček dostala druhové jméno britská, zatímco druhové jméno evropská bylo určeno pro o něco méně cobby zvířata s více či méně čistokrevným původem odvozeným od domácích evropských koček.
V severní části Evropy byly kočky jiného typu než krátkosrsté evropské kočky. Skandinávci totiž dováželi méně britských zvířat, a jejich chov se tak více soustředil na místní statné kočky. Skandinávci navíc nekřížili své kočky s kočkami perskými. Problém nastal až v okamžiku, kdy se záliba v chovu britských koček stala mezinárodní. Ve skutečnosti se totiž jednalo o dvě odlišně vypadající rasy, které však měly společné jméno i plemenný standard.Proti se skandinávští chovatelé pokusili v 80.letech 20.století tyto dvě rasy oddělit. Zvířata se stavbou těla cobby vlivem perských koček dostala druhové jméno britská, zatímco druhové jméno evropská bylo určeno pro o něco méně cobby zvířata s více či méně čistokrevným původem odvozeným od domácích evropských koček.
V severní části Evropy byly kočky jiného typu než krátkosrsté evropské kočky. Skandinávci totiž dováželi méně britských zvířat, a jejich chov se tak více soustředil na místní statné kočky. Skandinávci navíc nekřížili své kočky s kočkami perskými. Problém nastal až v okamžiku, kdy se záliba v chovu britských koček stala mezinárodní. Ve skutečnosti se totiž jednalo o dvě odlišně vypadající rasy, které však měly společné jméno i plemenný standard.Proti se skandinávští chovatelé pokusili v 80.letech 20.století tyto dvě rasy oddělit. Zvířata se stavbou těla cobby vlivem perských koček dostala druhové jméno britská, zatímco druhové jméno evropská bylo určeno pro o něco méně cobby zvířata s více či méně čistokrevným původem odvozeným od domácích evropských koček.
Převzato z knihy Britská kočka.